Krást nebo nekrást, to není ta správná otázka!

Když v Čechách dopadnou zloděje, který někoho okradl, tak ho stát potrestá.

Když v Čechách stát ukradne svým občanům majetek v časech politické zvůle, tak ho pak v době demokracie vrátí zpět.

Když v Čechách stát ukradne majetek církvím v časech politické zvůle a chce ho pak v době demokracie vrátit, občané se začnou bouřit.

Je něco prohnilého ve státě českém…!

Fridge magnets freak

 

Fridge magnet freak

Mimo dřevěných sošek, velkých mušlí, pár kilo oblázků ve skleněných vázách, krabice mapiček, mini průvodců, lístků, nákresů a prospektíků a pár velkých černobílých fotek na zdi mi mé cesty do světa připomíná hlavně jedno místo v kuchyni. Přesněji to, kde se by jste očekávali lednici. Ne, že by tam nebyla, ale není vidět. Celé přední dveře má pokryté magnety. Takovými, co na ně narazíte v obchodech s turistickými upomínkovými cetkami nebo v muzeích.

Aniž bych si to uvědomila, vozila jsem je domů postupně z různých míst, až ze mne stal regulérní freak:) Jsou to ovšem jen samé vymazlené kousky, jak jinak.

Po té, co jsem přestala být single, se má kolekce stala naší kolekcí a do sbírky přibylo i pár takových kousků, které bych si já asi nikdy nevybrala. Přesto mi jsou právě ony velmi drahé – přivezla je moje drahá polovička a to znamená, že na mne myslel, i když byl pryč. A to se sakra počítá!

 

Poslední přírůstek – very hot, chudák hermelín:)

Proč by introvert jako já měl chtít nový smartphone?

Hrozně nerada telefonuju.  Prostě nerada s někým mluvím po telefonu. Na mých hovorech operátor moc nevydělá.

Nemám ráda, když mi zvoní telefon a já ho mám zvednout, zrovna když se mnou chce mluvit někdo, s kým já ne.

Je to jedna z těch vzácných vlastností mobilních telefonů, které mi nevyhovují. Lidé si zvykli, že ho pořád nosím s sebou, a že mi tedy mohou zavolat úplně kdykoli. Jen tak, kdy se jim zlíbí. Někteří jsou pak dokonce dotčení, když jim hovor nezvednu, protože se mi to momentálně nehodí.

Úplně speciální případ je moje máma, která to pro jistotu zkusí hned 6 krát za sebou, takže ve výsledku mi mobil zvoní v tašce, kapse nebo na stole třeba půl hodiny v kuse. Ještě, že už dnes mají mobily tu funkci – otoč displejem dolu a ztichnu.

Když hovor zvednu, vychrlí na mne okamžitě spoustu informací a otázek a vůbec je nezajímá, kde zrovna jsem a jestli mám čas se jim věnovat.

Proč by tedy člověk jako já měl mít zájem o nejnovější smartphone?

Protože má mimo té „telefonovací“ funkce ještě i miliony dalších, které prostě miluju!

Aplikace a internet. Takže můžu na Twitter, g-talk, Instagram, Foursquare, Pinterest atd. A to jsou ty výhody dnešní komunikace. Můžete se s ostatními podělit jen o to, o co chcete, ale nemusíte jim to cpát hned teď. Přečtou a prohlédnou si můj obsah, kdy budou chtít a zareagují, když budou chtít. Stejně tak jako já. A navíc si mohu vybrat, s kým chci a nechci komunikovat.

Styl dnešní komunikace prostě přeje introvertům, jako jsem já:)

Moje tlustá řecká neděle

Okamžik, zachycený během jednoho z našich četných gurmánských nedělních obědů s tetičkou v některé z Dejvických restaurací….

Obrázek

Bohyně nebo služka? – Část III.

Konečně se opět těšíte na něco nového!

Nejdříve malá letadla – vrtulové ATR, pak o něco větší „malé“ boeingy. Po dvou letech můžete konečně na zaoceánské lety! Dubaj, Montreál, Toronto, New York, Srí Lanka.  Časem přibydou charterové lety a pobyty v Karibiku – Kuba, Dominikánská republika, Venezuela, Mexiko, Salvádor… To vše pro zpestření zvesela kombinujete s „dvojnlinkami“ po Evropě – dva lety za den, např. ráno Paříž a hned na to Riga –  a s delšími nočními lety např. do Egypta, Israele nebo Yerevanu, či jinými lahůdkami typu Moskva, kde se za provedení standardní služby letiště – načerpání paliva – platí plechovkami Plzně, jinak si ani nesosnete nebo Karlovy Vary, kam z Ruska jezdí mladí novomanželé na svatební cesty, ale o Čecha na palubě nezavadíte.

Užíváte si s radostí všeho do sytosti.. ..… když tu najednou zjistíte, že se budíte a nevíte!

Nevíte, na jakém jste kontinentu, ve které jste zemi a městě, nevíte, který je rok, roční období, měsíc, den nebo snad nedej bože hodina! Jediné, co víte, je, jak se jmenujete, kde je na letadlech nouzové vybavení, jak dlouho vydrží který hasicí přístroj a kyslíková bomba při určitém průtoku, kde jsou lékárny, do které z nich smíte vy a do které jen lékař…

V šatníku máte jen to oblečení, které potřebujete na přesun do práce a na pobyty. Nejdůležitější a skoro jedinou součástí vašeho oblečení je uniforma a černé lodičky. Váš život plyne od plánku k plánku. (Plán letů, který vám na konci měsíce vyplivne počítač, abyste věděli, kdy a kam další měsíc letíte a kdy máte volno. Spoléhat se na něj ale nelze, jelikož se vám mění co týden podle aktuálních potřeb společnosti – pozn. autora)

A ejhle, už vám není dvacet, ale třicet. Práce je pro vás už jen automatickou rutinou – převléknout, přivítat, posadit, připoutat, vzlétnout, nakrmit, napojit, uklidit, zabavit, znovu napojit, pak ještě jednou nakrmit a napojit, uklidit, připoutat, přistát, rozloučit, vyšoupnout, vyspat v hotelu, přivítat, posadit, připoutat, vzlétnout, nakrmit, napojit, uklidit, zabavit, znovu napojit, pak ještě jednou nakrmit a napojit, uklidit, připoutat, přistát rozloučit, vyšoupnout, svléknout a jít dom. Nebo přivítat, posadit, připoutat, vzlétnout, nakrmit, napojit, uklidit, přistát, rozloučit, vyšoupnout, uklidit, připravit na cestu zpět, přivítat, posadit, připoutat, vzlétnout, nakrmit, napojit, uklidit, přistát, rozloučit, vyšoupnout, přejít do jiného letadla a znovu přivítat, posadit, připoutat, vzlétnout, nakrmit, napojit, uklidit, přistát, rozloučit, vyšoupnout, uklidit, připravit na cestu zpět, přivítat, posadit, připoutat, vzlétnout, nakrmit, napojit, uklidit, přistát, rozloučit, vyšoupnout, převléknout a jít dom.

Světové jazyky jsou ty tam, jediné, co musíte znát, je věta: „Sorry, no have.“ Muži z řad normálních „smrtelníků“ s vámi nevydrží, protože jste nezávislá a soběstačná, vyděláváte víc než on, jste neustále pryč nebo spíte, bdíte, když on spí, telefon vám zvoní v jakoukoliv denní a noční hodinu a on vás u toho všeho smí vlastně jen pozorovat nebo vás občas zavézt na a přivézt z letiště. No a muži od „fochu“ jsou stejně nemožní a nesnesitelní jako vy a nikdy nejsou u vás, když je potřebujete.

Jo a ta společnost, co pro ni pracujete, se vinou chamtivosti vlastního vedení řítí do kytek…. Že by déja vu?

Bohyně nebo služka? – Část II.

Styl práce u charterové společnosti (vozí lidi jen po dovolených), tzn. u mého prvního zaměstnavatele, je jiný než u linkového dopravce. Nejzásadnější je asi rozdíl v časech, kdy se létá. Vzdušné koridory jsou jako dálnice, na které se vejde jen určitý počet vozidel – letadel. A ta linková zde mají přednost. Letadla s „koupáky“, jak se lidem cestujícím na dovolenou přezdívá, tudíž smějí do vzduchu jen v době, kdy na ně zbyde místo a čas. Takže nejčastěji v noci, hodně pozdě večer nebo hodně brzy ráno.

Nejbližší moře, kde se dá koupat a spát v hotelu, je od nás z Prahy cca hodinu – ve Splitu nebo Dubrovníku. Bohužel tou dobou se tam poblíž ještě válčí, takže je to někdy „žůžo dobrodrůžo“. Vlastně ani nevíte, jestli se máte smát nebo brečet – vezete přece lidi na dovolenou, tak co že se tam za kopcem válčí – Češi se sem jedou koupat!

Pomalu vám začíná docházet, proč se vás mermomocí snažil vyprovokovat ten nadmíru nesympatický psycholog na ÚLZ během vstupní zdravotní prohlídky – pokoušel se pouze zjistit, kolik toho vydržíte, než vám rupnou nervy.

Nevrlí rodiče, jejich řvoucí děti, naštvaní „kolemsedící“; přirozená nevychovanost a sobectví českého národa; 150 kousků pubertálních Italů či 150 kousků do sebe zahleděných Izraelců a jejich „kosher meals“, arabské ženy převlečené za bubáky a jejich všem rozkazující manželé vyžadující zásadně pouze „fish“; nefunkční klimatizace za 50 °C vedra na letišti v Hurgadě, pravidelná střevní onemocnění většiny koupáků směrem z Egypta domů, tj. 70 „nutněmusících“ na 2 záchody; pravidelná návštěva předního cargo prostoru v sukénce, silonkách a bílé košilce včetně výměny hliníkových beden s jídlem….. je tu snad někdo, kdo si vzpomíná?

Nic vás však nerozhodí! Vydělané peníze na tu dobu vůbec nejsou špatné a parta lidí kolem vás je mladá, zábavná a drží pohromadě. Fyzická náročnost práce, odloučení od ostatních „smrtelníků“ pracujících od pondělí do pátku a nadstandardní buzerace ze strany vedení společnosti vám nevadí – jste mladí, nezkušení a otevření všemu novému a neznámému  – a hlavně, jste členem určité elity, že? Už jste byli v Egyptě, na Kanárech, na Mallorce, ve Španělsku, v Izraeli, na Madeiře, ve Švédsku, Finsku, Irsku, Skotsku a…….

Po čtyřech letech ale zjistíte, že váš život začíná nepříjemně stagnovat a společnost, pro kterou pracujete, se nejspíš vinou chamtivosti vlastního vedení řítí do kytek. Začnete se tedy ohlížet, co jiného byste mohli dělat, a nenapadne vás nic lepšího, než pokračovat v krasojízdě (vlastně v „krasoletu“) u vlajkového dopravce České republiky. Stejně nic jiného neumíte. Přihlásíte se tedy do konkursu na nové stewardy a děj se vůle boží!

Projdete opět psychologickými testy, jazykovými testy, navíc i fyzickými testy na souši i na vodě. Nakonec znovu  blbárnou zdravotních prohlídek a psychologických testů na ÚLZetu. Po tom všem jste opět „způsobilý“ tříměsíčního výcviku začínajícího stewarda. Vůbec nikoho přitom netrápí, že tuhle šarádu máte už jednou celou za sebou, máte nalétáno pár tisíc letových hodin a v ruce platnou licenci Palubního průvodčího (něco jako řidičský průkaz letušky). Přimějí vás to absolvovat celé ještě jednou za finanční odměnu, která vám sotva stačí na zaplacení nájmu a pojištění. Na jídlo už ani korunka. A proč? Aby vám na konci řekli, že ke zkouškám na inspekci už znovu nemusíte! No co, nic není zadarmo, že?  Přežili jste tři měsíce o hladu na „zemi“, tak hurá znovu do vzduchu!

Bohyně nebo služka? – Část I.

Pracovat jako letuška bylo kdysi povolání snů, stejně jako modelka nebo televizní hlasatelka. Dostat se k takovému zaměstnání znamenalo stát se součástí úzké skupiny vyvolených a privilegovaných. S prudkým rozvojem leteckého průmyslu však povolání létajících krásek začalo upadat a dnes si už o nějakém elitním zaměstnání můžete nechat leda tak zdát. V době, kdy jsem se nechala zlákat pytlíkem sladkých bonbonů já, byly ještě sladké a barevné…

Když je vám dvacet, máte jen střední školu a jste bez praxe a jedinou vaší devizou je znalost dvou světových jazyků na dobré úrovni, hezký úsměv a mládí, zdá se vám nabídka placeného cestování po světě jako sen. Je konec devadesátých let, nízkorozpočtové aerolinky jsou ještě kdesi na houbách a naše mladá demokracie si stále vychutnává sladké opojení z nedávno získané svobody.  Lidé se teprve učí pravidelně cestovat do zahraničí a na našem trhu se pomalu rodí cestovní kanceláře západního stylu.

Plni nadšení a tajuplného vzrušení projdete psychologickými testy, jazykovými testy a osobním pohovorem s vedením společnosti. Pak však pošlou ještě do Ústavu leteckého zdraví na zevrubnou zdravotní prohlídku, při které vám najdou i to, co jste nikdy neměli (např. osmičky i včetně kazu) a ještě další psychologické testy a pohovory. Když vás tenhle moloch nakonec vyplivne a zrovna i vám dá štempl „způsobilý/á práce palubního průvodčí“ začínáte se s nevelkým zbytkem svých kolegů, kteří uspěli, cítit jako hrstka sedmi statečných.

V dalších třech měsících na vás čeká intenzivní školení – od zdravovědy přes letecké předpisy a zákony, technickou nauku o letadlech, nouzové vybavení letadel, nácvik nouzových situací a evakuace letadla za každých okolností do 90 sekund, servis na palubě….atd.  Nakonec přijdou zkoušky na letecké inspekci. Taková další maturita a další síto. Tím máte teoretickou část za sebou a ke slovu se dostávají vaši budoucí kolegové – instruktoři a inspektoři – kteří mají za úkol vás zaškolit v praxi a přezkoušet.

Splnili jste vše? Gratulujeme! A teď hurá do pracovního procesu, potřebujeme na vás konečně začít vydělávat – váš výběr, školení a zácvik nás stál více než 20 000,- Kč za každého nového stewarda……….