Školní jídelna na základce má lví podíl na mém dnešním žebříčku z hitparády zapovězených jídel. Jako nesesaditelný král vládnou této přehlídce vepřová játra, která můj organismus již od útlého věku kategoricky odmítá. Přesvědčit se o tom mohla i nevlastní máma, která zprvu považovala můj odmítavý postoj k této pochoutce jen za dětský rozmar. Připravila nám tedy jednou k obědu lišáckou kombinaci restovaných vepřových jater a bramborové kaše, která naopak odjakživa byla jedním z mých nejoblíbenějších jídel. Předpokládám, že se těšila, jak nás všechny přesvědčí o správnosti své domněnky. Dokážete si tedy asi představit její rozmrzelost, když můj organismus po té, co jsem každé sousto jater pečlivě obalila v kaši a pozřela, vzápětí celý obsah žaludku vyklopil do čerstvě umyté záchodové mísy. Od té doby už jsem je nikdy jíst nemusela, na rozdíl od dušené mrkve s hráškem…..

Na druhém místě za játry se natrvalo usídlila „zemlbába“. Tuhle „šmakuládu“, jak trefně některé obzvlášť podařené pokrmy nazývá pan Vaněk, pozřu pouze ve stavu naprosté krajní nouze, a to ještě jen ty opečené okraje, které se v ní občas nachází. Zbytek tohoto děsivého blemcu nezvládám. Třetí místo získala proslulá odporně sladká rajská omáčka s knedlíkem a podrážkou, jež je v těsném závěsu následována rýžovým nákypem. Nasládlá rozvařená rýžová hmota s občasným výskytem kompotovaného ovoce a připečeným okrajem je patrně patentovaný vynález na to, jak dětem nadosmrti zprotivit původní celkem chutnou mléčnou rýži.

Od té doby, co jsem opustila školní lavici, zapadal tenhle hvězdný žebříček prachem dávné historie, aby se opět vynořil v nejméně očekávanou chvíli. Představte si, jak po dvou měsících, co jste jedli pouze vrabčí porce lehkých jídel, jelikož v břiše vám trůnila vaše budoucí ratolest, ležíte v porodnici. Za sebou máte právě poněkud vysilující desetihodinový porod fotbalového míče, který jste museli protlačit skrze klíčovou dirku, kterou doktor v řeznické zástěře v nestřeženém okamžiku řádně nastřihnul, aby ji vzápětí opět zašil. Jste neuvěřitelně unavení a hladoví. Porodní asistentka vám ránu ošetří, zabalí vás do prostěradel a na dvě hodiny vás opustí se slovy, že než budete muset vstát a přesunout se na pokoj, donese vám oběd. Venku po strašně dlouhé době svítí sluníčko a vy upadáte do sladkého spánku s překrásnou vidinou pořádného teplého jídla….. sníte ho celý talíř….a nebude vám z toho zle…

„Tak jsem tady paní magistro“, zazpívá, když mi do klína pokládá termotác s obědem. Že neuhádnete, co jsem dostala po 2 hladových měsících a porodu za odměnu k polednímu jídlu? Rajskou s knedlíkem a podrážkou a to včetně luxusní parodie na bramborovou polívku. Zbaštila jsem to do posledního sousta. Nebýt zábran mé slušné výchovy, vylízala jsem i talíř. K večeři pak přinesli rýžový nákyp a následující den nám ještě oživili vybledlé vzpomínky na jakože „Znojemskou pečeni“…:))))

 

Advertisements